Mladí lidé se do veřejného dění často ani nepustí — ne proto, že by neměli co říct, ale protože v nich zakořenil pocit, že to nemá smysl. Dospělí na radnicích i ve školách jim zároveň nedávají dost prostoru a pochybují, že by ho dokázali využít. Právě tato vzájemná nedůvěra dnes nejvíc brzdí občanskou participaci a aktivaci mladých. Mezinárodní projekt Municipality 16+ ji tři roky zkoumal ve třech zemích a vyústil v nástroje, které ji dokážou rozpouštět — od deskové simulace přes měřitelný index participace až po konkrétní postup, jak propojit školní parlament s městem. Následující text je zároveň příběhem toho, co jsme zjistili, i praktickým průvodcem, co s tím můžete udělat vy.

Problém: propast důvěry mezi generacemi

Začněme nepříjemným zjištěním. Když dnes mladý člověk řekne, že chce mluvit do podoby svého města nebo školy, naráží na tichý předpoklad: ještě na to nemáš. A když dospělý, který drží rozhodovací moc, slyší „dejme mladým prostor”, v duchu si často doplní: a co když to nezvládnou? Obě strany přitom obvykle chtějí totéž — fungující, živé místo k životu. Jen si navzájem nevěří, že to ta druhá strana myslí vážně a že na to má.

Není to přitom tak, že by mladé nikdo neposlouchal. Spíš v nich zakořenila rezignace — pocit, že nemá smysl se do něčeho pouštět, protože dopředu uslyší „na to ještě nemáš”. Náš vzdělávací systém je z velké části postavený na tom, že se nejdřív musíš něco naučit, pak budeš vyzkoušen — a chyba se trestá. V takovém prostředí se těžko rodí chuť zkoušet, riskovat a zapojovat se; mladí si zvyknou, že iniciativa se spíš nevyplácí. Rétorika nejdřív se osvědč, pak můžeš mluvit do věci je přitom díky známkování a převažujícímu přístupu k žákům ve společnosti hluboko vžitá.

Téma navíc nestojí samo — úzce souvisí s wellbeingem. Podle mezinárodní studie HBSC (Univerzita Palackého v Olomouci, data z roku 2022) se do školy těší jen 9 % českých dětí a Česko se řadí k zemím, kde se děti do školy těší nejméně na světě; mezi hlavními příčinami studie jmenuje vztahy s vrstevníky, nízkou oporu ze strany učitelů a školní stres. A právě sem participace patří. Dát mladým možnost spolurozhodovat o tom, co se jich týká, není hezký nadstandard — je to jedna z cest, jak z pocitu „o nás bez nás” udělat „jsme spolupůvodci, ne návštěvníci”.

A tady je jádro, které celý projekt nasměrovalo: participaci nelze „zavést” jen na straně mladých. Nestačí založit školní parlament, když na druhém konci chybí radnice ochotná brát jeho hlas vážně. A nestačí ani osvícený úředník, když mladí nevědí, jak rozhodování funguje, a první neúspěch je odradí. Participace je vztah. A vztah se nedá nařídit — dá se jen vybudovat.

Jak jsme si to ověřili

Projekt Municipality 16+ nezačal u řešení, ale u poslechu.

Nejdřív fokusní skupiny. V Plzni jsme je vedli ve spolupráci s útvarem koncepce a rozvoje magistrátu, se správami jednotlivých městských obvodů, s odborníky z praxe a se Západočeskou univerzitou. Šlo o to slyšet všechny aktéry najednou — úředníky, pedagogy, pracovníky s mládeží i samotné teenagery — a zmapovat, kde se participace reálně zadrhává.

Pak velký design thinking workshop. To byl zlom. Do Plzně se sjeli zahraniční partneři z Lotyšska a Slovinska, pracovníci s mládeží i zástupci magistrátu a společně hledali nejlepší způsob, jak mladé do veřejného dění vtáhnout — napříč různými evropskými prostředími. A právě tady se to nejdůležitější zjištění vykrystalizovalo do jediné věty: největší překážkou není neznalost postupů, ale ztracená důvěra mezi tím, kdo rozhoduje, a tím, koho se rozhodnutí týká. Z této diagnózy se odvíjelo všechno ostatní — protože dobrý nástroj musí léčit příčinu, ne příznak.

Nakonec měření. Abychom si ověřili, že nejde jen o pocit z jedné místnosti, postavili jsme digitální index participace — sebehodnoticí nástroj, který každému ukáže, jak na tom je ve třech oblastech: co o participaci ví a umí, jak důležitou ji považuje a jak moc se reálně zapojuje. Index si otevřelo přes 1 100 lidí a kompletně jej dokončilo 904, převážně mladí ze tří zemí projektu.

Index nevznikl narychlo od stolu. Jako detailní analýzu výchozího stavu jej vystavěli partneři vedení dvěma lotyšskými organizacemi — Transparency International Latvia (Delna) a European Movement – Latvia — ve spolupráci s odborníky. Stojí na přehledném třídimenzionálním modelu občanské kompetence (znalosti a dovednosti / hodnoty a postoje / zkušenosti a aktivita) a je navržený tak, aby se dal opakovat: vyplníte ho na začátku, znovu po čase — a černé na bílém vidíte, jestli a kde nastal posun. Právě v tom je jeho největší praktická síla.

A data potvrdila diagnózu z workshopu. Napříč všemi zeměmi vyšel stejný vzorec: nejslabší je pokaždé třetí oblast — zkušenost a aktivita. Mladí participaci rozumějí a oceňují ji, jen ji málokdy zažili naživo. Logické: zkušenost roste jen tam, kde dostanete prostor.

Nejvýmluvnější je ale srovnání uvnitř Česka. Postavte vedle sebe běžný školní vzorek a český Youth Panel organizovaný MŠMT — tedy mladé, kteří už reálně spolurozhodují. Ti druzí vedou ve všech třech oblastech a v aktivní zkušenosti dosahují téměř dvojnásobku. Jako by data říkala: dejte mladým skutečnou roli, a kompetence i sebevědomí dorostou.

Index participace: kde mladí dostávají prostor, kompetence roste

Metodická poznámka. Index je sebehodnoticí nástroj, ne reprezentativní průzkum — výsledky ukazují, jak se hodnotí ti, kdo se zapojili, a jsou citlivé na složení vzorku. Český vzorek tvořily zhruba tři čtvrtiny středoškoláci (Plzeň, Klatovy, Tachov), doplněné menším podílem vysokoškoláků a dospělých; lotyšský zahrnoval více dospělých a pracovníků s mládeží, což jeho čísla zvedá. Český celek zahrnuje i Youth Panel; ten zároveň uvádíme zvlášť, protože malý, ale výrazný vzorek (11 dokončených hodnocení) dobře ukazuje efekt reálného zapojení. Srovnání proto nečtěte jako „žebříček zemí”, ale jako orientační mapu toho, kde má která skupina největší prostor k růstu. Každá oblast se měří na škále 0–15 bodů.

S věkem kompetence roste — jen zkušenost dobíhá nejdéle

Data nabízejí ještě jeden pohled, který potvrzuje totéž z jiné strany. Když respondenty napříč všemi třemi zeměmi seřadíme podle věku, rostou všechny tři oblasti naráz: od středoškoláků přes vysokoškoláky k dospělým. Znalosti i postoje stoupají plynule — ale nejvýraznější je odstup u zkušenosti, která dobíhá nejdéle. Středoškoláci mají velkou mezeru mezi tím, jak důležitou participaci považují (8,0), a tím, jak moc ji zažili (5,2). Chuť i povědomí tedy přicházejí brzy, příležitost zažít si to naživo až mnohem později. A přesně tuto mezeru se snažíme zkrátit — dát mladým zkušenost dřív, ne až ji „dorostou”.

S věkem roste skóre ve všech třech oblastech, nejpomaleji ale zkušenost

Co jsme navrhli: nástroj, který posadí obě strany k jednomu stolu

Když je problémem ztracená důvěra, řešením nemůže být další leták ani přednáška o tom, „jak funguje obec”. Důvěra vzniká zkušeností — tím, že si lidé navzájem osahají, že to ten druhý myslí vážně a že na to má. Přesně na to míří hlavní výstup projektu, simulační desková hra MUNICIPO.

Hra není výuková v tom nudném smyslu. Je to bezpečné hřiště, na kterém si hráči vyzkoušejí rozhodování o obci nanečisto: navrhují projekty, hledají podporu, vyvažují protichůdné zájmy, narážejí na rozpočet a čas. Mladí díky tomu pochopí, proč věci na radnici trvají a co všechno se musí poskládat. A dospělí — pokud u stolu sedí s nimi — zažijí mladé v roli, kde nesou odpovědnost a obstojí v ní. To je ten okamžik, kdy se nedůvěra začne drolit.

Kolem hry stojí další výstupy, které dohromady tvoří malou „dílnu participace”: index participace jako zrcadlo a měřítko, slovník pojmů, který srovná jazyk úředníků a studentů, a metodiky pro pracovníky s mládeží a samosprávy.

A teď to nejdůležitější, co bychom rádi řekli nahlas: nejde jen o školní pomůcku. Ano, ve třídě funguje skvěle. Ale skutečný smysl dává teprve tehdy, když propojí dva světy, které spolu obvykle nemluví — školní parlament a radnici. Cílem projektu nikdy nebylo „naučit děti o obci”. Bylo jím rozhýbat dialog mezi mladými a městem. Proto je pro nás spolupráce s municipalitami stejně důležitá jako spolupráce se školami.

Proč zrovna hra? Deset let zkušeností a kus teorie

Sázka na hru není nápad z jednoho projektu. Nvias staví vzdělávací a simulační hry pro mladé už bezmála deset let — ať jde o rozvoj podnikavosti, environmentální výchovu v kontextu globálních výzev a klimatu, nebo budování AI startupů v programu AI Discovery. Hra je pro nás formou zážitkové a projektové výuky, ne jen zpestřením. Za MUNICIPEM navíc stojí konkrétní odborné zázemí: kolega Zdeněk Lomička se na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity věnoval přímo významu deskových her ve výuce.

A tady je důležité rozlišení. Nejde nám o gamifikaci v tom běžném smyslu — body, odznaky a žebříčky nalepené na jinak nudný obsah. MUNICIPO je simulační hra postavená na principu autentického učení: člověk se učí tím, že na vlastní kůži prochází realistickou situací s opravdovými rolemi, zájmy a důsledky. Hráč nečte o tom, jak se rozhoduje o obci — rozhoduje. Dělá chyby, které nikoho nestojí reálné peníze, a přesto si odnáší opravdovou zkušenost. Právě tato autenticita je důvod, proč hra umí budovat důvěru, a ne jen bavit.

Průvodce: co konkrétně můžete vyzkoušet

Tady je praktická část. Není to teorie — je to postup, který lze rozjet během jednoho pololetí. Rozdělili jsme ho podle toho, odkud do něj vstupujete, ale pointa je, že se obě cesty mají potkat uprostřed.

Jste učitel nebo vedete školní parlament

1. Změřte výchozí stav — hned. Nechte studenty vyplnit index participace. Zabere 10–15 minut a každý hned vidí svůj výsledek. Nejde o známku — je to zrcadlo. Společně se podívejte, ve které ze tří oblastí (znalosti / postoje / zkušenost) jste nejslabší. U většiny tříd to bude „zkušenost”. To je vaše téma.

2. Zahrajte si MUNICIPO. Jedna až dvě vyučovací hodiny stačí na to, aby studenti zažili logiku rozhodování o obci. Po hře nechte zaznít otázku: Co z toho platí i o našem skutečném městě?

3. Najděte jedno reálné téma. Ne abstraktní „zlepšit školu”, ale konkrétní, uchopitelnou věc — přechod pro chodce, využití nevyužitého prostoru, akce pro mládež. Školní parlament ji zpracuje jako návrh.

4. Nezůstaňte ve škole. Tady většina iniciativ končí — a právě tady má začít ta zajímavější část.

Jste z radnice, obvodu nebo kraje

1. Otevřete dveře. Nejúčinnější formát je mladé / školní fórum — osvědčený nástroj, který v desítkách měst rozvíjí Národní síť Zdravých měst. Pozvěte školní parlamenty, ať veřejně přednesou své priority, a slibte jim zpětnou vazbu k termínu.

2. Použijte hru jako ledoborec. Než se začne jednat o reálném tématu, posaďte zastupitele a studenty ke společné partii MUNICIPO. Patnáct minut hry udělá pro vzájemný respekt víc než hodina formálního představování.

3. Dejte mladým skutečnou, byť malou roli. Vyhrazený mikrorozpočet, na kterém spolurozhodnou. Místo v komisi. Připomínkování jednoho konkrétního záměru. Důvěra se buduje pravomocí, ne pochvalou.

4. Měřte posun. Index participace zopakujte po roce. Uvidíte, jestli „zkušenost” povyrostla — a budete to mít čím doložit.

A teď to spojte

Skutečný efekt nastává v okamžiku, kdy se obě cesty potkají u jednoho stolu: studenti, kteří si ve škole osahali logiku rozhodování, a zastupitelé, kteří jsou ochotni jim dát reálné téma a reálnou roli. To je celý vtip. Hra a index nejsou cíl — jsou to společný jazyk, díky kterému spolu radnice a mladí vůbec začnou mluvit.

Jako otvírák takového společného sezení „mládež vs. město” funguje skvěle samotný index: necháte obě strany během deseti minut vyplnit dotazník, na místě uvidíte, kde kdo stojí — a máte z čeho vyjít při hledání společných cest. A tou cestou bývá právě simulace: online verzi MUNICIPA lze spustit prakticky okamžitě, takže rovnou po měření můžete přejít od „jak na tom jsme” k „pojďme si to vyzkoušet”.

Pro orientaci pomáhá jeden klasický model — žebřík participace. Na jeho spodních příčkách jsou mladí jen informováni, výš se jich někdo ptá na názor, a na vrcholu reálně spolurozhodují. Většina škol i měst se pohybuje dole. Cílem každého z výše uvedených kroků je posunout se o příčku výš — od „řekneme vám, co jsme rozhodli” k „rozhodneme to společně”.

Co jsme viděli na vlastní oči

Nejde jen o data a postupy. Na závěrečných akcích projektu — v Tachově, slovinském Koperu i v Lotyšsku, kde si hru zahrály desítky lidí — jsme opakovaně viděli totéž: hra mladé skutečně vtáhne. A v okamžiku, kdy si k partii sednou i zástupci municipality, se najednou ukáže, jak snadné je ten dialog vůbec nastartovat. To, co na papíře vypadá jako velká výzva — posadit radnici a teenagery k jednomu stolu a nechat je společně řešit město — se přes herní plán stane na chvíli úplně samozřejmým. A právě ta chvíle je celá pointa.

Co si z toho odnést

Participace mladých neuvázne na nedostatku formulářů. Uvázne na nedostatku důvěry — a tu nevyřeší žádné nařízení, jen společná zkušenost. Projekt Municipality 16+ k té zkušenosti dává nástroje: hru, která posadí obě generace k jednomu stolu, index, který ukáže, kde stojíte, a postup, jak propojit školní parlament s radnicí. Zbytek je na odvaze obou stran udělat první krok.

A jestli si z celého textu máte odnést jedinou větu, pak tuto: dejte mladým skutečnou roli — a oni dorostou. Data i hra říkají totéž.

Chcete to zkusit u vás?

Nvias nabízí školám, obcím a organizacím pracujícím s mládeží:

• index participace ihned — dotazník na 10–15 minut s okamžitými výsledky; ideální otvírák jakéhokoli sezení i rychlý vstup do výuky. Po kontaktu vám vytvoříme přístupy,

• online verzi hry MUNICIPO dostupnou prakticky okamžitě — napište nám a založíme účty; fyzickou deskovou hru rádi zapůjčíme a lze ji s online verzí kombinovat,

• úvodní trénink — provedeme vás všemi nástroji, ať je rozjedete s jistotou; pro školy pomůžeme najít cestu i přes tzv. šablony (OP JAK),

• a pokud chcete jít dál, přijedeme pomoct nastavit participaci u vás ve městě — od prvního fóra po funkční spolupráci se školními parlamenty.

Ozvěte se na nvias.org/contact.

O projektu

Municipality 16+ realizovala Transparency International Latvia (Delna) společně s European Movement in Latvia, slovinským sdružením PiNA a českou organizací nvias, v období září 2023 – červen 2026, se spolufinancováním Evropské unie. Českou část nvias uskutečnil ve spolupráci s městskými obvody Plzeň 3 a Plzeň 4, městem Tachovem (kde se konala závěrečná česká konference za účasti zahraničních partnerů i zástupců MŠMT), městem Bruntálem a v Olomouci s Univerzitou Palackého.

O nvias — nezisková organizace se sídlem v Plzni, která propojuje nápady a tvoří inovace; podporuje mladé talenty, studenty, firmy a školy v oblasti technologií, udržitelnosti a občanské angažovanosti.

Kontakt: info@nvias.org · +420 725 618 360 · nvias.org Odkazy: youth.delna.lv · index participationindex.eu · slovník dictionary_cz.pdf · konference v Tachově Zdroj k datům o wellbeingu: studie HBSC, Univerzita Palackého v Olomouci, 2024 (data 2022) — upol.cz

Za obsah odpovídá nvias; text nemusí vyjadřovat stanoviska Evropské unie.